Encyklopedie Plzně

Bourání Rakouska

Bourání Rakouska


  • 29. 10. 1918 


  • ulice

    náměstí Republiky
    Smetanovy sady
    Veleslavínova

  • katastr

    Plzeň


  • charakteristika

    "Bourání Rakouska" pokračovalo pilným tempem hned od rána. Do města probuzeného do záplavy červenobílých národních vlajek a praporů dohodových mocností již dorazila zpráva o vyhlášení republiky, což ve srovnání s předchozím dnem výrazně uvolnilo atmosféru a přispělo k iluzi svátečního dne. Všeobecně žádaným módním doplňkem se stala trikolóra. Byly odstraňovány další vnější symboly monarchie - mimo jiné rakouský orel na justičním paláci (dnešní Krajský soud v Plzni, Veleslavínova ulice), plechový orel na hotelu U Zlatého orla (dnes na jeho místě budova hotelu Centrál, náměstí Republiky), orli (též "Karlíci") na vojenských čepicích a v neposlední řadě i černí orli na poštovních schránkách. Četné ztráty utrpěla německá znění dvojjazyčných nápisů nebo jen nápisy evokující právě minulou dobu, např. Grand hotel Waldek (dnes hotel Slovan ve Smetanových sadech), přišel o kamenné litery nápisu U Císaře rakouského. Klid a "míru únosnou" zajišťovala v ulicích ostentativní přítomnost členů Národního výboru. K "důstojnosti hodné historických chvil" neopomenul nabádat bez rozdílu stranického zabarvení ani český denní tisk. Klíčovou událost představoval krátce po 15. hodině tábor lidu na Velkém náměstí (náměstí Republiky). Za tónů pohřebního pochodu ji fakticky zahájil nástup osazenstva Škodovky. V čele svého stylizovaného průvodu, jemuž vévodil transparent Spi sladce, drahý lotře Viléme", neslo umíráček a smuteční fábory ověnčenou pruskou helmu. Následovalo procesí se symbolickou rakví s nápisy Deutschland, Rakousko a Válka, skupina s figurínou německého císaře a s hesly Smutná událost, přátelé! a Milý Fochu, počkej trochu, až to sváží do batohu, a konečně sestava s transparentem Ať žije republika a se zástavou s rudým kalichem. Před radnicí, kde se slova chopil starosta Matouš Mandl, se připojilo obecní zastupitelstvo. Nato vyrazil manifestační průvod do okolních ulic. Jeho méně reprezentační část, avšak s maškarami, vyzdobila budovu okresního hejtmanství vlajkou s českým lvem, z okna pracovny hejtmana Václava Dvořáka si vyslechla projev sociálnědemokratického radikála redaktora Karla Votavy a ve finále vykonala závěrečný pohřební akt, kdy z mostu Císaře Františka Josefa (dnešní Wilsonův most) svrhla do Radbuzy rakev a figurínu Viléma II. Druhá část manifestantů včetně členů zastupitelstva prošla kolem českého divadla, z jehož balkonu oslovili František Lukavský (za úřednictvo Škodových závodů) a Josef Hofman (z dělnictvo Škodových závodů), a znovu se vrátil na Velké náměstí. Kulisu svátku dodaly této národní pouti koncerty před Měšťanskou besedou a před radnicí. K manifestantům na Velkém náměstí, jichž se údajně shromáždilo na 100 000, nakonec promluvili za obecní správu a NV Matouš Mandl, za sociální demokraty Luděk Pik a za české socialisty Václav Icha. K alespoň jistému zklidnění a pozornosti však dokázala náměstí přimět pouze Pikova táborová rétorika. Přítrž oslavám vzniku nového státu učinil po 23. hodině výpadek pouličního osvětlený způsobený poruchou v městské plynárně. Z iniciativy českých důstojníků (Otakar Adam, Jindřich Peták) a NV (František Bílek, František Lukavský, Luděk Pik) se sešla v Měšťanské besedě ve 20 hodin ustavující schůze občanské Národní gardy. Třebaže vojáci formálně uznávali a až do volby první pražské vlády 14. listopadu tako veskrze fakticky respektovali roli NV jako orgánu politické reprezentace, rozhodovalo se v tomto momentu o zformování vůbec nějaké protiváhy rakouské vojenské správy a o překlenutí daného vakua. Československá státní moc tak ještě po následující dva dny závisela jednak na nadšení členů Sokola, Dělnických tělocvičných jednot a ostrostřeleckého sboru, jednak na pasivitě mužstva obou maďarských útvarů ve městě. Vědom si situace, přijal 29. října NV usnesení, na jehož základě telegraficky požádal nově ustavené Vrchní velitelství československé branné moci (30. října) o neprodlený návrat domácích útvarů. Ve stejné době již podnikal Národní výbor československý v Praze první kroky k propuštění účastníků rumburské vzpoury uvězněných v Terezíně (asi 560 osob).


  • prameny, literatura


  • osoby

    František Bílek
    Václav Dvořák
    Matouš Mandl
    Luděk (Ludvík) Pik (Pick)


  • stavby

    Wilsonův most
    Americká Měšťanská beseda
    Kopeckého sady 13/59 náměstí Republiky č. p. 232
    náměstí Republiky 232 Hotel Slovan
    Smetanovy sady 1/75 Areál tzv. Justičního paláce (část)
    Veleslavínova 40/21


  • autor

    DM


Aktualizováno: 25. 02. 2022