Reakce na červnové nepokoje
6 / 1953 (červen–srpen)
charakteristika
Měnová reforma z 1. června 1953 vyvolala poprvé od února 1948 rozsáhlejší projevy nespokojenosti s komunistickým režimem, do nichž se zapojily prakticky všechny vrstvy tehdejší společnosti. K nejviditelnějším projevům nesouhlasu patřily stávky v desítkách podniků, ale hlavně masové demonstrace v několika městech ČSR. V Plzni byly demonstrace nejpočetnější a měly nejostřejší průběh.
Měnová reforma z 1. června 1953 vyvolala poprvé od února 1948 rozsáhlejší projevy nespokojenosti s komunistickým režimem, do nichž se zapojily prakticky všechny vrstvy tehdejší společnosti. K nejviditelnějším projevům nesouhlasu patřily stávky v desítkách podniků, ale hlavně masové demonstrace v několika městech ČSR. V Plzni byly demonstrace nejpočetnější a měly nejostřejší průběh.
Už 5. června byly z Plzně vysídleny první tři rodiny a do 3. srpna pak bylo vystěhováno minimálně 204 rodin či jednotlivců. Celkový počet vystěhovaných lidí není dosud znám, protože statistika zachycuje pouze osobu uvedenou v seznamu, nikoli celou rodinu, která byla v tehdejších právních poměrech rovněž vysídlena. Z celkového počtu vystěhovaných byla jen mizivá část potrestána za účast na demonstracích – v naprosté většině případů byli postiženi představitelé předúnorové éry, bývalí živnostníci, ale i lidé udaní ze zištných či osobních důvodů.
Postižené rodiny či jednotlivci se museli zpočátku do 16 hodin, později do 36 hodin vystěhovat ze svých původních bytů. Ve 105 případech se postiženým podařilo vymoci si alespoň to, že se mohli přestěhovat do vlastní chaty nebo k příbuzným. Těm, kteří tuto možnost neměli, však nezbývalo než se podrobit rozhodnutí národního výboru a přestěhovat se do pohraničních okresů u polských nebo východoněmeckých hranic.
Vysídlení znamenalo pro postiženého zásadní životní změnu. Vedle psychického otřesu s sebou neslo jednak razantní snížení životní úrovně a jednak izolaci v novém, neznámém a mnohdy nepřátelském prostředí. Přidělované byty se nacházely v neutěšeném, v nijak výjimečných případech až v dezolátním stavu, a to v lokalitách, kam mnohdy nebyla dosud zavedena ani elektřina a kde chyběla základní občanská vybavenost. Rovněž pracovní příležitosti byly velice omezené. Často byla jedinou možností obživy práce v lese či v zemědělství. Pro řadu lidí ve vyšším věku však dlouhodobě nepřicházela v úvahu. Těm tak zbýval sběr lesních plodů, příp. – pokud měli štěstí – práce v místním pohostinství. Výjimkou nebylo ani to, že pro nové obyvatele se žádná práce nenašla a postižená rodina byla nucena řešit situaci prodejem domácího zařízení.
Nucené vystěhování, které mocenské orgány v Plzni zahájily v červnu 1953, bylo nezákonné i podle tehdejších právních norem. Občané určení k vysídlení byli sice ve výměrech označeni jako osoby státně nespolehlivé, jakékoli odůvodnění však chybělo. Řada vystěhovaných později podala žádost o zrušení výměru a většina z nich nakonec jeho zrušení skutečně dosáhla. Náprava nezákonností z léta 1953 se nicméně táhla celé roky, v některých případech i déle než jedno desetiletí. Zrušení výměru však neznamenalo navrácení původního bytu, a to ani v těch případech, kdy se jednalo o vystěhování z vlastního, nikoli nájemního bytu či domu.
Z hlediska tehdejších poměrů je charakteristické, že iniciátoři hromadného nuceného vystěhování – čelní představitelé krajského vedení KSČ – se zodpovědnosti vyhnuli. A stejně tak i další aktéři: velitel okresního oddělení VB v Plzni, krajský prokurátor i předseda krajského národního výboru, kteří byli přítomni na schůzce, kde se o stěhování rozhodlo. Zodpovědnost za celou akci byla svalena na městský národní výbor, konkrétně na jeho předsedu a vedoucího referátu pro vnitřní věci.-
prameny, literatura
-
události
5. 6. 1953
Reakce na události 1. června 1953 6/1953
Justiční vypořádání s demonstranty 6/1953
Mimojustiční vypořádání s demonstranty 6/1953
Nucené vystěhování-
osoby
-
autor
as
