Požár věže kostela sv. Bartoloměje
6. 2. 1835
ulice
katastr
Plzeň
místo
-
charakteristika
Dne 6. února 1835 krátce po třetí hodině ranní došlo během bouřky k požáru věže kostela sv. Bartoloměje. V této době zazněly dvě hrozivé hromové rány, jenž svou razancí mohly připomínat až zemětřesení. Ve čtvrt na čtyři bylo zpozorováno první nepatrné světélko od ohně a až po jeho nahlášení hlásnému byl rozpoznán oheň v nejvyšší části kostelní věže. V této chvíli byl vyhlášen pomocí bubnů a zvonů poplach, který přitáhl na náměstí řadu lidí. Ti však zatím spíše nečinně přihlíželi ničivému živlu. O záchranu věže se pokusili až dva tesaři, kteří měli v úmyslu hořící část věže uříznout, na což jim ovšem jejich vlastní síly nestačily, jelikož požár se stále rozšiřoval.
Ve tři čtvrtě na šest byly zničeny hodiny z roku 1803 od pražského hodináře Landessperga. Oheň se dále rozšiřoval a již neohrožoval pouze zvony a kostelní střechu, ale hořící trámy začaly ohrožovat i okolní domy. Proto dal přítomný c. k. nejvyšší polní strážmistr Prokop hrabě Hartmann z Klarsteinu povolat k hašení císařské vojsko a hašení se stávalo organizovaným. Vojáci se spolu s přítomnými tesaři dostali na střechu kostela a jejich příkladu poté následovali mimo jiných i důstojníci plzeňského pluku číslo 35.
Do hašení se osobně zapojil i pan František Wanka, který se snažil s pomocí dvou mužů utěsnit dveře do kůru, aby se oheň nerozšířil i tam. Ovšem při této záslužné činnosti se zřítily zvony a všichni tři byli odmrštěni. Naštěstí se podařilo uhasit vzniknuvší oheň v kůru. Dveře do věže byly následně zazděny, a tak byly zachráněny před plameny kůr, kostel a především vzácné varhany.
Oheň byl nakonec uhašen pomocí otvoru vytvořeného kameníkem na severní straně věže, kterým se stříkačkami stříkala voda. Poté následoval úklid sutin, jenž trval až do 19. února, přičemž byly nalezeny kusy rozbitých zvonů a také zvonovina.-
účastníci
Na hašení se nepodílel pouze budoucí pan purkmistr František Wanka, ale i řada dalších plzeňských měšťanů, například lékař Josef Škoda, mlynář Bernard Říha, stříkačku obsluhoval Jan Kuniovský, Václav Perner, Jakub Michl, Václav Kock. Ochránci kostela před plameny získali od zdejšího magistrátu písemné uznání a někteří z nich i peněžitou odměnu. Vojsku bylo za jeho účast vydáno 10 sudů piva a za zničenou obuv a šatstvo ještě obdrželo peněžitou odměnu.
zajímavosti
Vznikla i česká báseň a německá elegie s námětem hořící kostelní věže. Autorem české skladby nazvané "Wěž Plzenská w plamenu, bleskem ztráwená dne 6. února 1835" byl profesor Josef Vojtěch Sedláček, který v ní mimo jiné vyzývá i k jejímu obnovení. Německou elegii poté sepsal prefekt plzeňského gymnázia Josef Stanislav Zauper, který ji nazval "Elegie auf den Thurmbrand zu Pilsen am 6. Februar 1835".
poznámka
Vyklízení sutin trvalo až do 19. února 1835, ale již jedenáctého dne tohoto měsíce byl kostel vyčištěn natolik, aby mohlo být navráceno nejsvětější ciborium a socha Matky Boží. Mohlo tak dojít k obnovení bohoslužeb. Dále na řadě bylo obstarání nových zvonů, jelikož se v kostele nacházel pouze malý magnifikatní zvonek. Touto prací byl pověřen zdejší zvonař pan Václav Perner, který již v červnu téhož roku dodal kostelu první čtyři zvony. Ty byly 16. června 1835 vytaženy na prozatímní dřevěnou věž poblíž Sternberské kaple. Na věži sv. Bartoloměje se poprvé rozezněly až na Velký pátek roku 1837 (tj. 25. března 1837). Samotná oprava věže však trvala přes dva roky. Ukončena byla až 15. ledna 1838.
-
obrazy
-
prameny, literatura
-
události
11/1837
Dokončena oprava věže kostela 22. 4. 1684
Blesk opět uhodil do věže kostela-
osoby
Václav Perner
Josef Vojtěch Sedláček
František Wanka
Josef Stanislav Zauper-
stavby
Kostel svatého Bartoloměje
náměstí Republiky-
autor
Fan
