Město Plzeň obdrželo ve své historii jako jediné v Čechách – kromě Prahy – celkem čtyři zlaté buly, tedy významné panovnické listiny zpečetěné zlatou pečetí. Ty jsou dodnes uloženy v Archivu města Plzně.
Tři z nich byly bezprostřední reakcí panovníka na postoj Plzeňanů během velkých dějinných událostí, v případě zlaté buly z roku 1567 šlo de facto o pouhé potvrzení předchozí zlaté buly Ferdinanda I. z roku 1562 jeho synem Maxmiliánem II. Ve všech čtyřech případech se však jednalo o soubor privilegií udělených Plzni odměnou za to, že až na krátkou epizodu počátkem husitství byla městem vždy věrným katolické církvi a panovníkovi, a to platilo jak v době husitské, tak během stavovských povstání v roce 1547 a v letech 1618–1620.
První a nejvýznamnější z těchto panovnických listin byla zlatá bula Zikmunda Lucemburského z 19. září 1434. Zdůrazňovala věrnost Plzeňských panovníkovi a katolické církvi a proklamovala Zikmundův záměr nahradit městu škody, které utrpělo během husitského obléhání v letech 1433–1434. Mimo jiné Plzni garantovala osvobození od každoroční královské berně, potvrzovala právo vybírat v městských branách od všech trhovců mýto při příchodu i odchodu, a především osvobozovala obyvatele města od placení veškerých cel, mýt a poplatků ze zboží jak v Čechách, tak v celé německé říši.
Je psána latinsky na pergamenu o rozměrech 80 x 52,5 cm. Pečeť o průměru 66 mm je jednou z pouhých tří zlatých pečetí Zikmunda Lucemburského dochovaných v českých a moravských archivech.
Zikmundovu zlatou bulu si město nechávalo potvrzovat od všech jeho nástupců, mj. se dočkala dalších tří konfirmací opět ve formě zlaté buly.
Tak Ferdinand I. ve své listině, psané opět latinsky na pergamenu o rozměrech 75,5 x 58,7 cm, potvrdil Plzeňským za jejich věrnost katolické církvi i panovníkovi veškerá práva a privilegia získaná Zikmundovou bulou, doplnil a odstranil všechny její nedostatky a zrušil všechny listiny, které by snad s ní byly v rozporu.
Další dvě zlaté buly (Maxmiliána II. z 24. března 1567 a Ferdinanda II. ze 7. srpna 1627) byly obsahově de facto potvrzením předchozí listiny, ovšem díky květnatému latinskému textu se rozrostly do podoby několika pergamenových a dvou prázdných listů svázaných v červeným sametem potažených deskách.

Archivní kulturní památka č. 168

Nejstarší bulu vydal Zikmund Lucemburským dne 19. 9. 1434 a měla odškodnit věrné Plzeňany za jejich strasti a finanční těžkosti s tím spojené v období husitských válek. Plzni tak bylo mimo jiné zaručeno osvobození od každoroční královské berně, dále jí byla potvrzeno právo vybírat clo, přičemž měšťané byli od cla, mýta a poplatků ze zboží v Českém království a v celé německé říši osvobozeni. Listina se dochovala i s originální Zikmundovou pečetí o průměru 66 mm.

Právě tato listina se dočkala dalších tří konfirmací opatřených zlatou bulou. První z nich vydal dne 1. 2.1562 Ferdinand I., přičemž vyzdvihl postoj Plzeňských během stavovského povstání roku 1547. Druhá konfirmace byla vydána 24. 3. 1567 Maxmiliánem II. a poslední konfirmace udělil dne 7. 8. 1627 Ferdinand II.

20. 11. 2017
Výstava Archivní kulturní památky ve fondech Archivu města Plzně 7. 8. 1627
Potvrzení privilegií zlatou bulou 24. 3. 1567
Potvrzení zlaté buly císaře Zikmunda 1. 2. 1562
Zlatá bula císaře Ferdinanda I. 19. 9. 1434
Zlatá bula císaře Zikmunda

Fan, ŠPf