Otevřen most Císaře Františka Josefa I.
28. 9. 1913
katastr
Plzeň
-
charakteristika
Povodeň v září 1890, která Plzeň silně postihla, ukázala význam mostů rovněž při těchto situacích. I z toho důvodu začala městská rada uvažovat o vybudování dalšího mostu přes řeku Radbuzu. Původně měl být postaven během regulace koryt řek Radbuzy a Mže, ale rostoucí osídlení na Říšském a Pražském předměstí a stále odkládaný projekt regulace vedl městskou radu k urychlení výstavby mostu.
Most přes Radbuzu byl součástí záměru vybudovat novou spojnici mezi centrem města, Říšským předměstím a nádražím, resp. Pražským předměstím. První návrh vznikl již v roce 1894 jako součást projektu regulace Radbuzy – měl být sdružen s novým jezem, který by nahradil rušený tzv. Královský jez (poblíž budovy dnešního Západočeského muzea). Avšak kvůli odložení projektu regulace byla realizace mostu osamostatněna. Přes snahy o urychlení byla stavba zahájena až 4. května 1912. Počátkem prosince roku 1912 byly usazeny všechny mostní pilíře a během zimního období bylo staveniště pravidelně zásobováno stavebním materiálem pro jarní pokračování prací. Již 21. dubna 1913 bylo zahájeno klenutí mostní konstrukce a do konce května bylo dokončeno spárování žulových kvádrů (ze štěnovického lomu) a nadezdívka. Bohužel měsíc před dokončením stavby se stala nemilá příhoda. V té době již byly domky výběrčích mýtného až na vápennou vnitřní omítku hotovy a plynárna instalovala plynové odbočky pro topná tělesa. Aby se přesvědčil o naplnění odboček plynem, přiblížil neopatrně plynárenský dělník hořící sirku ke konci odbočky v domku, plyn se okamžitě vzňal mohutným plamenem a zapálil tak izolační korkovou vrstvu. Asfaltové pojivo této izolace pomohlo k rozšíření požáru na celý domek, z kterého stoupal k obloze hustý černý dým. Kamenné stěny domku se tak rozpálily, že hrany a římsy otvorů dveří i oken úplně odprýskaly. Dílo zhouby završili hasiči, když rozpálené kameny polévali studenou vodou. Kámen zdiva pak rozpukal. Nezbylo nic jiného než celý domek až k soklu rozebrat a znovu vystavět. Dělníci pracovali dnem i nocí, aby vše bylo připraveno. Most byl pak slavnostně otevřen 28. září 1913.
Kamenný klenutý most se dvěma oblouky o celkové délce 60 m a šířce 15 m převážně ze štěnovické žuly postavila firma Müller a Kapsa (stavbu příjezdové rampy na pravém břehu zajišťovala obec). Finální projekt vypracoval městský vrchní inženýr Václav Mencl. Celková cena se vyšplhala na 1 119 132 korun. Zajímavostí celé stavby bylo zabudování tramvajových kolejnic do dlažby mostu pro původně plánové tramvajové spojení s nádražím (po druhé světové válce byly vytrhány). Tento prvek ale nikdy nevešel v život a tato doprava byla po druhé světové válce svěřena trolejbusům. Most byl pojmenován po císaři Františku Josefu I., ale taktéž byl označován jako Jungmannův most (po ulici na kterou navazoval). Po vzniku Československa byl pojmenován Wilsonův most po americkém prezidentu T. W. Wilsonovi. Během druhé světové války byl most přejmenován na počest Karla IV. a později na most Vítězství.
-
prameny, literatura
-
události
24. 6. 1898
Usnesení o novém mostě přes Radbuzu-
stavby
Wilsonův most
Americká-
autor
DM
