První výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy
21. 8. 1969
ulice
-
charakteristika
Po zkušenostech s poměrně rozsáhlými „protistátními“ vystoupeními a demonstracemi 5. května 1969 na křižovatce U Práce se vedení městského výboru KSČ důkladně připravovalo na první výročí okupace. Obavy vyvolávaly vedle mladých lidí zejména zaměstnanci Škodovky, kteří už během předchozích politických krizí zastávali „pravicová stanoviska“. Opatření, která předsednictvo přijalo během horečného srpnového schůzování, měla zamezit pokusům o stávky a další protestní akce. Připravovaly se samozřejmě i bezpečnostní složky. Bezpečnost měla k dispozici 101 příslušníků Veřejné bezpečnosti, které nasadila v ulicích v rámci pořádkových hlídek. V případě nepokojů je mělo posílit dalších 15 čet příslušníků VB a tři roty Lidových milicí. Spolu s příslušníky VB hlídkovalo v ulicích i 100 vojáků a dalších 400, vybavených „veškerou technikou“, kterou představovaly tři obrněné transportéry a 30 nákladních aut, zůstalo v záloze. Dlužno dodat, že kromě obušků, kasrů a plynových masek byla bezpečnost vyzbrojena i pistolemi s ostrými náboji…
Blížící se výročí okupace se skutečně vyznačovalo zvýšenou aktivitou odpůrců tzv. normalizace. Už od počátku srpna se po městě šířily letáky s výzvami ke stávkám, ale také k ozbrojeným útokům na funkcionáře a stále častěji také nápisy s protiokupačním obsahem. V době kolem 21. srpna kolovaly nejrůznější fámy, o připojení ČSSR k Sovětskému svazu, o příchodu Sovětské armády do Plzně apod.
Reakce plzeňské veřejnosti v den výročí však zdaleka nebyla taková jako v Praze nebo Brně, kde protesty přerostly v krvavě potlačené demonstrace. Není vyloučeno, že k relativně poklidnému průběhu přispěl i tvrdý zákrok bezpečnosti proti demonstraci 5. května 1969. Většina lidí, která se rozhodla si výročí připomenout, volila umírněnější formy protestu, jako bylo demonstrativní ignorování městské hromadné dopravy, které bylo ve větší míře zaznamenáno v Doubravce, kde se k protestu připojili i někteří důstojníci ČSLA, bývalý pracovník MV KSČ K. Kovařík nebo bývalý tajemník krajského národního výboru I. Skála. O tom, že se nejednalo o pouhé jednotlivce, svědčí pokles tržeb v dopravě, který v porovnání s jinými dny činil 39 %. Řada lidí svůj postoj vyjádřila černým oblečením či alespoň černou kravatou. Nepříliš početná shromáždění údajných „chuligánských živlů“ se objevila v podstatě až večer v centru města – v ulici B. Smetany a na náměstí Republiky a rovněž před Měšťanskou besedou –, byla však krátce nato rozehnána. Zadrženo bylo 30 lidí. Už v předchozích dvou dnech ovšem bezpečnost v rámci preventivních opatření zadržela celkem 13 osob, na něž byla uvalena vazba. Tři osoby v čele s Edvardem Albrechtem, členem KSČ, soudcem z lidu a členem ROH na generálním ředitelství Škoda, za rozšiřování „protistátních“ letáků, zbývajících 10 za údajné urážky a napadení příslušníků VB nebo za příživnictví.
Přestože se nepotvrdily obavy ani z rozsáhlých stávek v plzeňské Škodovce, v některých menších podnicích (prokazatelně v Kovodružstvu a v Dopravních podnicích města Plzně, velmi pravděpodobně v ČSAO Světovar, ve Stavebních strojích a v Armabetonu) se krátké stávky či alespoň pokusy o ně vyskytly. V několika případech (v závodě Škoda – Ozubená kola, na nádraží Koterov, v závodě Chema Koterov a ve Stavebních strojích) se v poledne rozezněly sirény nebo píšťaly lokomotiv.
Vedení krajské i městské stranické organizace hodnotila průběh výročí okupace jako „další porážku reakce“, kterou „ojedinělé výstřednosti a provokační jevy“ nemohly popřít. Jedním dechem však dodávala, že „boj … dobojován není.“
-
autor
as
