Únor 1948 v Plzni
21. 2. 1948 (únor 1948)
ulice
-
charakteristika
Vládní krize v únoru 1948 i následná eliminace nekomunistické politické konkurence probíhaly v Plzni podobně jako v jiných regionech. KSČ úspěšně dezinterpretovala protestní demisi ministrů proti nedemokratickým poměrům v bezpečnosti jako pokus nekomunistických stran o odstranění sociálních výdobytků revoluce z května 1945. V rozhodující moment se proto mohla opřít o sympatie většiny dělníků velkých průmyslových závodů, s jejichž pomocí se jí pak dařilo v ulicích budit zdání všeobecného souhlasu „lidu“ s probíhající transformací politického systému. Ostatní politické subjekty zůstávaly naopak zcela pasivní a marně čekaly na pokyny bezradných pražských ústředí.
Dne 21. února 1948 Krajská odborová rada v Plzni svolala na náměstí Republiky demonstraci proti odstupujícím ministrům. K zajištění účasti dělníků z průmyslových závodů byla využita tradiční hesla dělnické solidarity vůči stávkokazům. Demonstrace se tak zúčastnilo údajně na 20 000 osob. Sociálně demokratické noviny Nový den ovšem uváděly pouhých 6 000 účastníků. Podobným nátlakovým způsobem byla organizována též hodinová manifestační generální stávka 24. února 1948. Předseda odborové organizace ve Škodových závodech Josef Dvořák tehdy zaměstnancům otevřeně vyhrožoval fyzickými útoky i vyhazovem ze zaměstnání. Informování veřejnosti nekomunistickým tiskem bylo znemožněno tím, že celý náklad národněsocialistického deníku Svobodný směr byl úředně zabaven. Do generální stávky se pak dle informací odborů odmítlo na Plzeňsku zapojit pouhých 24 osob, naopak stávkujících bylo údajně na 60 000.
Již 23. února 1948 byl vytvořen Krajský akční výbor Národní fronty v Plzni, který se neprodleně ujal „očisty“ veřejného života od odpůrců nastupujícího režimu. Jeho složení sice formálně vycházelo ze zastoupení tzv. masových celonárodních organizací, fakticky se však jednalo o komunisty a jejich sympatizanty. Krajský akční výbor následně schvaloval složení podřízených akčních výborů, které se tvořily ve všech úřadech a institucích. K politické čistce přitom sice vyzývaly instrukce shora, ale probíhala živelně prostřednictvím vyřizování osobních účtů a iniciativy zdola. Nepohodlné osoby byly zpravidla odvolávány z funkcí, posílány na nucenou dovolenou či předčasně penzionovány.
Rovněž došlo k zamýšlenému převzetí rozhodujících funkcí ve veřejné správě. Plzeňský národní výbor byl 27. února 1948 rozpuštěn. Vedením úřadu byl dočasně pověřen bývalý národněsocialistický primátor K. Křepinský, který se dal plně k dispozici akčním výborům. Novým primátorem města se posléze 5. března stal komunista Václav Pech. Od 24. února 1948 probíhala na Plzeňsku také personální čistka v bezpečnostních aparátech. Mezi postiženými figuroval zejména národněsocialistický přednosta Ředitelství národní bezpečnosti v Plzni JUDr. J. Mainer, který vzápětí v březnu prozíravě emigroval. Byl totiž vyšetřován orgány StB pro údajnou přípravu státního převratu ve spojení s ministrem spravedlnosti Prokopem Drtinou. Spiklenci měli při nedávné Drtinově návštěvě v Plzni 11. února 1948 údajně naplánovat národněsocialistický puč počítající se zásahem americké armády. Tyto informace však ve skutečnosti byly nepodloženou fámou. K personálním změnám docházelo i v národních podnicích, např. do čela Škodových závodů nastoupil nový generální ředitel Ing. František Brabec.
Akční výbory také eliminovaly ekonomickou základnu potenciální opozice. Prostřednictvím národního výboru došlo v březnu k dosazení národních správ do 103 soukromých průmyslových závodů a 168 živností. Stalo se tak v rámci příprav další vlny znárodnění, jež se týkala podniků s více než padesáti zaměstnanci.
V politické rovině akční výbory paralyzovaly a následně ovládly organizační strukturu všech konkurenčních politických subjektů, tj. sociální demokracie, Československé strany národněsocialistické, která po únoru 1948 změnila svůj název na Československou stranu socialistickou, a Československé stranu lidovou. Výsledkem tohoto procesu byl vznik „obrozené“ Národní fronty, ve které sekundovali komunistům pouze loajální členové ostatních politických stran a masových organizací. Na čistkách v nekomunistických stranách se podíleli sami jejich členové, v případě Československé strany socialistické bylo dosazeno zcela nové západočeské vedení.-
prameny, literatura
-
osoby
-
autor
as
