Akce K
13. 4. 1950 (13.–14. 4. 1950)
katastr
Plzeň
místo
plzeňské kláštery
-
charakteristika
Jeden z největších problémů na cestě k ovládnutí čs. společnosti představovalo pro KSČ prosazení mocenské nadvlády nad církvemi, především církví římskokatolickou. Ta byla v očích KSČ nejsilnější společenskou institucí, kterou se jí doposud nepodařilo ovládnout a z níž mohlo případně vzejít opoziční hnutí. Katolická církev byla proto od počátku považována za potenciálního nepřítele a brzy se ocitla v roli nejvýznamnějšího odpůrce režimu.
Základním předpokladem pro mocenské ovládnutí církví bylo vytvoření fungujícího aparátu pro církevní záležitosti – nejprve tato agenda spadala do kompetence akčních výborů Národní fronty, od června 1949 až do listopadu 1989 se jí zabývali okresní a krajští církevní tajemníci při příslušných národních výborech.
Významným mezníkem v boji s církví byla likvidace klášterů v celé ČSR a internace jejich obyvatel v tzv. centralizačních nebo internačních klášterech. Samotnému zákroku předcházel zinscenovaný proces s představiteli několika řádů obviněnými z údajné protistátní činnosti a kompromitující mediální kampaň ukazující kláštery jako centra „reakce“.
V Plzni se vyklizení v první fázi tzv. Akce K týkalo kláštera řádu františkánů ve stejnojmenné ulici a koleje kongregace redemptoristů na dnešní Klatovské třídě. Zásah proběhl v noci z 13. na 14. 4. 1950 v obou klášterech zároveň a jeho provedení bylo zcela v režii StB. Počty zasahujících příslušníků StBa SNB byly uvedeny v pokynu vypracovaném ústředím StBpro každý klášter zvlášť, který mj. jmenovitě uváděl, kteří řeholníci jsou určeni do centralizačních klášterů a kteří k internaci v klášteře v Želivě. Postup bezpečnostních orgánů při samotném zásahu připomínal spíše vojenský přepad. Příslušníci SNB měli nejprve zajistit všechny východy z kláštera a poté jej pod velením StBobsadit a vyklidit.
Ve 23 hodin byli již spící obyvatelé kláštera redemptoristů vzbuzeni a vyzváni, aby se oblékli a připravili si nejnutnější oblečení. Řeholníci se poté shromáždili na chodbě, kde jim velitel zásahu oznámil, že klášter se ruší a kongregace redemptoristů bude soustředěna v klášteře v Králíkách ve východních Čechách. Po tělesné prohlídce byli řeholníci autobusem eskortováni do centralizačního kláštera. U františkánů proběhl zásah obdobným způsobem, tamní řeholníci však byli přesunuti do kláštera v Hejnicích v Jizerských horách.
Likvidace obou klášterů zaskočila a vystrašila řeholníky z dosud fungujícího kláštera dominikánů na Jiráskově náměstí. Svědčí o tom nejen hlášení zdejšího církevního tajemníka, ale i zápis v klášterní kronice: „V noci přemístěni všichni redemptoristé a františkáni. Neznámo kam…“
Čtrnáct dnů poté byla zahájena druhá etapa centralizace, během níž byl zrušen i poslední plzeňský klášter. Tentokrát proběhlo obsazení budovy již během dopoledne, nicméně za obdobných podmínek (řeholníci dostali 30 min. na to, aby si sbalili svoje věci apod.). Dominikánský řád byl soustředěn v klášteře v Broumově.
Celkem bylo z Plzně odsunuto 23 řeholníků – 22 do příslušných centralizačních klášterů a jeden řeholník (představený koleje redemptoristů) do internačního kláštera v Želivě. Zásahem proti řádům a kongregacím získal státní aparát v Plzni tři poměrně rozlehlé objekty, z nichž dva – kláštery redemptoristů a dominikánů – byly ve velmi slušném stavu. Klášter dominikánů později sloužil jako zdravotní středisko MÚNZ, zatímco klášter redemptoristů byl na rozdíl od původně proklamovaného využití pro veřejnost přidělen bezpečnosti. Budova kláštera františkánů, která pro svůj celkový špatný stav velký zájem o získání nevyvolávala, byla příznačně přidělena Západočeskému muzeu v Plzni. Při zásahu a při pozdějších domovních prohlídkách bylo v hotovosti, na účtech a vkladech, v cenných papírech a na vkladních knížkách nalezeno celkem 2 050 066 Kčs. Během vyklizování klášterů bylo hrubým zacházením zničeno značné množství kulturních památek, starých tisků apod.
Likvidace mužských klášterů v dubnu 1950 byla po odsunu Němců, znárodnění velkostatků a průmyslových podniků a pozdější kolektivizaci největším majetkovým přesunem v ČSR od roku 1945.-
stavby
Dominikánský klášter a kostel Panny Marie Růžencové
Jiráskovo náměstí 30/814 Klášter redemptoristů
Klatovská třída 45/45-
autor
as
