Josef Pojar
* 8.7.1892 Srbice u Klatov † 20.7.1960 Plzeň
dělník a spisovatel
od 1898 Klatovy
obecná a měšťanská škola v Klatovech
učedník v továrně na stroje (chtěl být sazeč, ale stal se z něj zámečník)
Bezprostředně reagoval na politické a kulturní dění kolem sebe a své názory glosoval nejen v novinách a časopisech, ale také v dopisech osobnostem českého kulturního a literárního života.
od 1945 kulturní referent závodní rady Škodovky (později předseda)
kulturní odbor Škodovky a iniciátor zrodu škodovácké knihovny (z daru Marie Majerové)
V listopadu 1925 se zúčastnil přednášky J. Mahena v Plzni na téma dělník a kultura, což se stalo impulsem k jeho další činnosti. Pojar se nebál poslat dopis Mahenovi s žádostí o radu, jak postupovat proti záměru zrušit obecní čítárnu v Doudlevcích. Mahen mu ihned odpověděl a pomohl s tím, aby čítárna nebyla zrušena.
V roce 1927 napsal blahopřání k šedesátinám F. X. Šaldy. Následně se mezi nimi rozeběhla korespondence i o závažných tématech. V roce 1931 totiž Šalda uveřejnil článek Krize inteligence, přičemž Pojar se cítil být také dotčen Šaldovými soudy v dělnické víře, a tak na podzim 1931 poslal Šaldovi dopis. V něm mu prostými a citlivými slovy objasnil svůj vztah ke skutečnosti a dění kolem sebe, v němž nechyběl zdravý rozum a kritický nadhled. V tříbení a vyjasňování pozic obou dvou tak pomáhal Pojar Šaldovi porozumět pravé podstatě českého pokrokového dělníka. Od Šaldy se zase Pojar učil úporné přemýšlivosti a vůli po novém. Pojar přesvědčil Šaldu tím, že dokázal velkému českému kritikovi duševní sílu člověka, který nejen těžce pracoval, ale neustále hledal nový neotřelý výraz. Jejich první společné setkání se uskutečnilo 20. listopadu 1933.
ŠPf
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.