* 3.7.1897 Štítina – † 21.6.1949 Plzeň
armádní generál, diplomat, legionář
vzdělání
do 1915 střední škola
vyznamenání a pocty
Na počátku devadesátých let mu byl propůjčen Řád M. R. Štefánika III. třídy a byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.
-
čestný hrob
Ústřední hřbitov v Plzni, před Velkou obřadní síni vpravo
-
poznámky
V říjnu roku 1915 byl odveden k opavskému zeměbraneckému pluku č. 15 jako jednoroční dobrovolník. V řadách rakousko-uherské armády se dostal na ruskou frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí.
Již na počátku října 1916 se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. S jejich částí následně odešel z Ruska do Francie a již jako poručík se vrátil do nově vzniknuvšího Československa, kde ještě krátce sloužil u jednotek v Praze, na Těšínsku a na Slovensku. Dále se vojensky vzdělával. Studoval tak mimo jiné i na Vojenské škole pro pěchotu v Saint Cury ve Francii a na Vysoké škole válečné v Paříži.
Pracoval v různých štábních funkcích a od září 1932 byl vojenským atašé v Bukurešti, posléze mu byla akreditace rozšířena i na Turecko. Heliodor Píka patřil mezi nejlepší československé zpravodajce a diplomaty.
V době přijetí mnichovské dohody byl již zpět v Československu a pracoval jako přednosta skupiny C 1. oddělení Generálního sekretariátu obrany státu, a to v hodnosti plukovníka generálního štábu. Zde se podílel na spolupráci válečného průmyslu se zeměmi Malé dohody.
Z okupované vlasti odešel koncem března 1939 na jemu dobře známý Balkán a stal se jedním z čelných představitelů našeho vojenského odboje. V roce 1941 byl pověřen vedením československé vojenské mise v SSSR, a proto měl také zásadní podíl na vzniku a následném formování našich východních vojenských jednotek.
Po návratu do Československa byl povýšen na divizního generála a ustanoven podnáčelníkem hlavního štábu pro zvláštní účely. Měl tak na starosti i styk s vojenskými představiteli jiných států. V rámci československé delegace se účastnil mírové konference v Paříži. Po jejím skončení byl pověřen funkcí zástupce náčelníka hlavního štábu a do jeho kompetencí spadaly zpravodajské záležitosti, vydávání služebních předpisů, vojenské školství či příprava mobilizačních plánů. V této době byl již objektem zájmu 5. oddělení Hlavního štábu, tj. čs. vojenské zpravodajské služby.
Bezprostředně po únoru 1948 byl poslán na zdravotní dovolenou, ale již 5. května byl ve vojenské nemocnici zatčen a k 1. červnu přeložen do výslužby. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl Státním soudem v Praze dne 28. ledna 1949 uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6 odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a zločinem zneužití služební moci a odsouzen vedle ztráty hodnosti, vyloučení z branné moci, ztráty všech vyznamenání a čestných práv k trestu smrti provazem. Nejvyšší soud jeho odvolání zamítl. Rozsudek byl vykonán 21. června 1949 v 6:10 ve věznici Plzeň-Bory.
Zásluhou iniciativy jeho syna Milana Píky a jeho obhájce byl v roce 1968 proces obnoven a rozsudek Vyšším vojenským soudem v Příbrami v plné výši zrušen. Generál Heliodor Píka tak byl zbaven všech obvinění a rehabilitován. Ovšem k plné občanské rehabilitaci mohlo dojít až po roce 1989.-
pojmenované ulice
náměstí Generála Píky (Plzeň)
-
prameny, literatura
-
osoba na objektech
Pamětní deska Heliodoru Píkovi
pamětní deska: Klatovská třída 202/04 Pamětní deska místa popravy generála Heliodora Píky
pamětní deska: Klatovská třída 202/07 Pomník generála Heliodora Píky
pomník: náměstí Generála Píky 0/01-
události
21. 6. 1949
Poprava Heliodora Píky-
autor
Fan, ŠPf
Aktualizováno: 01. 11. 2019
