Ves Lobzy je poprvé zmiňována roku 1379 v souvislosti s pořizováním zemského berního rejstříku. Původně tu bylo šest dvorů, které byly pravděpodobně soustředěny kolem návsi. Pojmenování napovídá, že se původně jednalo o ves Lobzovy rodiny, přičemž samotné jméno by se do dnešní řeči dalo přeložit jako polibek či hubička. V 16. století zde bylo 10 statků, během třicetileté války však zde byli ubytováni císařští vojáci, kteří se živili na úkor obyvatelstva, a ves dost utrpěla. Poddaní z Lobez robotovali na dvoře v Božkově. Lobzy byly čistě zemědělskou obcí. Pouze od počátku 17. století zde pracoval papírenský mlýn, prvním známým zdejším papírníkem je v roce 1617 Kašpar Toufeler. Později se z objektu stal panský mlýn, patřící městu, který byl roku 1920 prodán měšťanskému pivovaru. Ten z něj vybudoval elektrárnu pro Letnou a Doubravku. Mlýn stával při levém břehu Úslavy při hranici Doubravky pod železničním mostem. Před polovinou 19. století v Lobzích žilo deset sedláků, čtyři domkáři, chalupník, devět dělníků, mlynář, kovář, pastýř a cestář, vždy samozřejmě s rodinami. K roku 1850 zde žilo 135 obyvatel. Domy byly kamenné, kryté taškami či slámou, jen jeden dům byl patrový (barokní svobodnický dvůr s mansardovou střechou a pavlačí). V místech zvaných Na Celchu byla vystavěna továrna na výrobu vitriolu či zelené skalice.

Díky blízkému městu zde v druhé polovině 19. století několikanásobně vzrostl počet obyvatel. V době připojení Lobez k Velké Plzni v roce 1924 jich zde žilo již před 5 500. Až do konce 30. let 20. století se Lobzy skládaly ze dvou částí – starší zemědělské kolem původní návsi a mladší, kterou tvořily především rodinné domky. S rozvojem obce vznikaly další místní čtvrtí – Letná (založená v roce 1889 plzeňským měšťanem Antonínem Dítětem), Plzeňka (bývalá hospoda), Malá Strana či Třepanka, Vyšehrad (lidově zvaný Pajzovna) a Petřín. Některé názvy byly ovlivněny pražským místopisem.

Roku 1893 byla otevřena škola pro místní děti, o dva roky později pro ni byla vystavěna nová budova. Původně byla školou obecnou, v roce 1919 k ní přibyla i chlapecká a dívčí měšťanka a roku 1925 i mateřská škola (dnes v její budově sídlí Základní umělecká škola B. Smetany).

Na sklonku 19. století byla na katastru Lobez vybudována vojenská střelnice pro ruční palné zbraně, která sloužila k výcviku plzeňských posádek. Do druhé světové války se její rozsah i podoba v podstatě nezměnily. Za války ji využívalo plzeňské gestapo, za heidrichiády v červnu 1942 zde bylo popraveno 11 občanů z Plzně a okolí a jeden neznámý muž. V roce 1961 zde začala Československá lidová armáda budovat moderní střelecký stadion, který současné chvíli provozuje sportovně střelecký klub Dukla Plzeň.

V roce 1904 byla v Lobzích zřízena pošta, ještě před první světovou válkou i telefon. Přelom století přinesl i vznik několika menších průmyslových podniků. Kromě Sandtnerovy vitriolové továrny zde ve dvacátých letech pracovala továrna na drát, drátěnky a šroubové zboží firmy Eisner a Lewith, továrna Metala vyráběla železný nábytek, byla zde továrna na drátěné pletivo, slévárna Delta, továrna na šití prádla a prádelna, dehtárna a barvírna. Fungovaly zde i poměrně rozsáhlé pískovcové lomy.

První zprávy o názvech lobezských ulic máme z roku 1904, kdy tamní zastupitelstvo 21. srpna schválilo návrh obecního představenstva na pojmenování ulic v této samostatné obci. Tehdy mělo dostat své jméno 15 komunikací. Vybrané názvy vesměs odkazovaly na význačné osobnosti české historie (např. Palackého, Riegrova, Šafaříkova, Barákova apod.). Ovšem kromě nich byla využita i jiná pojmenování – Na Vyšehradě, Plzeňská, Na Petříně a Náměstí.

Bohužel ne u všech bylo prozatím možné určit jejich přesnou polohu, a to i přesto, že v zápise je jejich pozice alespoň částečně popsána. Ulice jsou v návrhu rozděleny podle svého umístění v části Lobez – Na Letné a U Plzenky (zde došlo ještě k rozčlenění na ty, které se nacházely na Petříně) – a poté navíc následuje i „bližší“ určení, jako u Légra, za Hajšmanem, při Rokycanské silnici, ulice vedoucí k Jílkovi apod.

Po první světové válce došlo k rozmachu výstavby. Roku 1920 stavitel V. Hajšman stavěl Pod Kukačkou menší rodinné domy a v roce 1928 došlo k výstavbě kolonie dělnických bytů o jedné místnosti mezi ulicemi Dlouhou, Pod Vrchem, Sokolskou a Polední (té se lidově říkalo Čína). Od sedmdesátých let na Letné a v Lobzích vznikalo nové sídliště včetně atriových domů. V plzeňském adresáři z roku 1921, kde jsou zachycené i okolní obce, je uvedeno, že v Lobzích „pojmenování ulic dosud úředně provedeno není, kde jsou ulice názvy označeny, stalo se tak bez úředního schválení některými soukromníky a nemožno takové opatření pokládati za oficiální.“

Nicméně již k roku 1924, kdy došlo k připojení Lobez k Plzni máme dochován plánek s vyznačením 12 ulic (viz obrázek), přičemž je zde uvedena většina názvů z roku 1904. K nim navíc přibyly dvě další – Jiráskova a Svépomoc. Tyto ulice jsou poté uvedeny i jako předchozí názvy při přejmenování lobezských ulic v roce 1926. Vlastní připojivší se obec se tak skládala z několika částí – Vyšehradu, Malé strany a Petřína za řekou, vlastní vsi před řekou kolem dnešního Rolnického náměstí a Letné (vlastní ulice byly pojmenovány od těch nacházejících se za řekou až po ty za dnešní Rokycanskou, která se tehdy nazývala Palackého). Pouze jediná komunikace si zachovala svoje původní jméno, a to Barákova, nazvaná po spisovateli a žurnalistovi Josefu Barákovi (1833–1883).

Jména byla za první republiky vybírána z rozličných oblastí. Jsou zde názvy odkazující na polohu ulice (Václavská – směrem ke kostelu sv. Václava apod.), na rumburskou vzpouru (Rumburská, ulice 29. května, Vodičkova) atd.

Kromě toho se dochoval i soupis, kde jsou uvedeny staré názvy ulic s návrhy nového pojmenování od městského archivu a od poradenského sboru. Vesměs jde o stejná jména, v některých případech se ale rozcházejí – např. pro Václavskou bylo navrženo jméno Přátelská, pro Sousedskou Vinohradská apod.

V roce 1933 přikročila správa sadů města Plzně pod vedením Valentina Čočka k proměně nevyužívaných lomů v Lobezský park, který byl slavnostně předán veřejnosti 6. listopadu 1935.

Za druhé světové války došlo k přejmenování řady ulic a nevyhnulo se to ani těm lobezským. Mezi léty 1940–1945 bylo přejmenováno šest tamějších ulic, přičemž některým jejich nový název zůstal, jiným byl navrácen ten prvorepublikový a jedna dostala zcela nové jméno.

Ve druhé polovině 20. století nedocházelo k masivnímu vzniku nových ulic v této části Plzně. Ale i přesto se zde nějaké objevily. V roce 1974 to byly ulice nazvané po obloze a vesmírných tělesech (Hvězdná, Měsíční, Sluneční a Jasná). Zatím poslední Lobezská ulice byla pojmenovaná v roce 1991 jako ulice Na Hraně. Ta se nachází na rozmezí lobezského a božkovského katastru.

Více na umo2.plzen.eu a umo4.plzen.eu