Hradiště
popis
Historie zdejšího osídlení spadá zhruba do 6.–5. století př. n. l., kdy zde vzniklo halštatské hradiště. Po nepříliš dlouhé existenci bylo pravděpodobně vypáleno a počátkem 20. století bylo částečně poničeno jámami pískovcových lomů.
Tento sídelní útvar dal název pozdější osadě, která tu o mnoho staletí později byla založena. Připomíná se teprve roku 1395. Zřejmě zde byl rozsáhlý dvůr či dokonce tvrz stojící pod Homolkou. Později se po této lokalitě psal bohatý plzeňský měšťanský rod Ebrzvínů z Hradiště. Roku 1503 hradišťský dvůr odkázala plzeňská měšťanka Anna Šafránková z Poutnova bratřím Junošům, kteří jej již v roce 1510 prodali plzeňskému dominikánskému klášteru. Již v roce 1531 získalo tyto pozemky město Plzeň, později se staly součástí božkovského panského dvora (vyjma několika dílů, které byly v majetku plzeňských měšťanů).
V 17. století dochází i v Plzni k rozmachu železářství a roku 1686 jsou založeny dva hamry i v Hradišti. Hamerníci přišli z Chrástu, železo se vozilo z Horomyslic, dřevo ze šťáhlavských lesů. Koncem 18. století díky raabizaci dochází postupně k nárůstu počtu zdejších usedlostí, takže ve 20. letech 19. století zde bylo asi 11 chalup. Původní dřevěná zvonička byla roku 1846 nahrazena zděnou kapličkou v pozdně barokním stylu. Roku 1836 se nájemcem zdejšího hamru stal plzeňský měšťan a pozdější purkmistr František Wanka. Po období střídání majitelů jej v roce 1911 koupil plzeňský Měšťanský pivovar, který ho pronajal plzeňské železářské firmě Šimona Hofmana. Ještě v roce 1910 bylo v Hradišti pouhých 15 domků a 132 obyvatel. Většímu rozvoji bránilo i samo město Plzeň, které nechtělo, aby zvýšenou zástavbou došlo k znečištění řeky Úhlavy před nově postavenou vodárnou (1891). K většímu rozvoji došlo až po první světové válce, kdy vznikla zástavba kolem tzv. Českého dvora při císařské silnici, nová čtvrť začala vznikat u Homolky. Koncem 20. let byly v Hradišti tři továrny – hamr Šimona Hofmana na lopaty a železné zboží, továrnička J. Černého na nábytek a výrobky z ohýbaného dřeva a továrna J. Hastrlíka na mazadla a tuky.
K Plzni byla obec připojena roku 1942 a roku 1950 čítala již 163 domů a 789 obyvatel. Hradišťské ulice byly ale poprvé pojmenovány již 3. února 1939. Podle zápisu ze schůze obecního zastupitelstva byl tehdy jednomyslně schválen návrh doporučený plzeňským archivářem Fridolínem Macháčkem a komisí pro pojmenování ulic. Jednotlivé názvy ulic vycházely zejména z polohy konkrétní komunikace a pouze jediná získala jméno po významné osobnosti – Kostincova. Antonín Kostinec (1864–1926) byl profesorem a ředitelem plzeňské obchodní akademie a také inspektorem obchodního školství.
Nedlouho po připojení k Plzni a po skončení druhé světové války došlo k revizi uličních názvů v připojených obcích (1947), přičemž v Hradišti bylo přejmenováno pouze několik ulic – K Češníkům (Nad Svahem), K Řečišti (K Brodu), Zelenohorská (Slovanská).
Asi nejpestřejším vývojem v Hradišti prošla ulice vedoucí z této obce k Velké Homolce, tj. Plzeňská cesta. Její první název zněl ale ulice K Valům. V roce 1926 ji takto pojmenovalo plzeňské zastupitelstvo. Roku 1939 byla na ni navazující komunikace v Hradišti nazvána jako Plzeňská cesta a na žádost hradišťského zastupitelstva byla i ulice v katastru města přejmenována takto. Ovšem již roku 1940 došlo k navrácení původního názvu ve městě (tj. na ulici K Valům), a jelikož v této době nebylo Hradiště ještě součástí Plzně, pravděpodobně se ulice opět rozdělila na dvě části – ve městě K Valům a v Hradišti Plzeňská cesta. Z roku 1955 poté existuje zápis rady národního výboru, kde je uvedeno, že doposud na jedné straně tato ulice nese název Plzeňská cesta, na druhé straně pak název K Valům. Ovšem v seznamu ulic po konci druhé světové války máme doložen pouze název Plzeňská cesta (název K Valům se zde již nevyskytuje). Dnes je to Plzeňská cesta.
I po druhé světové válce v této části města vzniklo několik nových ulic a poslední z nich dostala svůj název roku 2011 (U Hamru).
Dnes toto území spadá pod Městský obvod Plzeň 2 - Slovany.
-
více informací
-
stavby
Venkovský rodinný dům Gustava Helmhackera
Kostincova 32/150 Usedlosti v ulici Na Rychtě
Na Rychtě Vlastní rodinný dům architekta Jaroslava Hausnera
Plzeňská cesta 65/303-
prameny, literatura
-
ulice
-
autor
Fan
