Zakladatelem této vsi byl pravděpodobně jakýsi Kotera či Kotora, podle nějž se vesnice jmenuje. Její název historicky také kolísal mezi Koterovem a Kotorovem. První písemná zpráva je ale až z roku 1369, ač její založení je nepochybně starší. Koterov nebo alespoň jeho část byl při založení města Plzně v jeho majetku. V roce 1369 jej koupil plzeňský měšťan Vavřinec z Kralovic od bratří Mikuláše a Jakše z Újezda. Ke vsi v té době patřily kopce Kolešovka, ležící směrem k Božkovu, a Mešnice, ležící směrem ke Starému Plzenci. Další majitelé se poměrně rychle střídali, až v roce 1507 odkázal Koterov Petr Ebrzvín z Hradiště městu Plzni s podmínkou, že bude z platů z Koterova vydržovat kaplana při oltáři Všech svatých ve farním kostele v Plzni. K realizaci odkazu došlo v roce 1515 po smrti měšťana. Od té doby Koterov náležel městu. Počet obyvatel zde vzrůstal pomalu. V roce 1369 zde bylo 12 usedlostí, v roce 1714 zde bylo 23 osadníků a mlýn. Od 16. století byla ve vsi kovárna a také krčma. Počet usedlostí se navýšil v první polovině 18. století a další růst opět stagnoval. Přesto lze říci, že obyvatelé Koterova patřili k bohatší vrstvě, jak vyplývá z výstavnosti statků. Ty jsou v pozdně renesančním, barokním i empírovém slohu. Pozdně barokní je rovněž kaplička na návsi, druhá z roku 1700 stojí při silnici do Starého Plzence.

S rozvojem výstavby vesnice vznikaly nové čtvrti Na Hradčanech, Za Kovárnou či K Hájím (při cestě k Letkovu). Před druhou světovou válkou se rozšířila zástavba do prostoru kolem železniční zastávky Koterov.

K rozvoji Koterova přispěla především stavba železnice Plzeň – České Budějovice, která umožnila lepší spojení s Plzní a možnost denního dojíždění do zaměstnání. Proto se v Koterově začali usazovat dělníci a již v roce 1904 zde byla založena místní organizace sociálně demokratické strany. V roce 1914 zde vznikla i Dělnická tělovýchovná jednota. Národně socialistická a agrární strana byly založeny až po roce 1918.

Od roku 1873 ve vsi fungovala škola, ve 20. letech 20. století zde bylo několik továren a podniků: mlýn, Theinerova továrna na mlýnské kameny a stroje, kovář, dva zedníci a dva truhláři. Zároveň zde byly dva obchody. Kromě DJT zde byl činný i Sokol, Dělnický ochotnický spolek a Sbor dobrovolných hasičů.

Podle koterovské pamětní knihy měly být zdejší ulice pojmenovány již v roce 1933. Některé tehdejší názvy vycházely ze jmen významných osobností (např. Jiráskova, Tyršova, Masarykova), ale vyskytovala se zde i jiná pojmenování – Plzenecká, Slovanská, Letkovská, Jednotářská, Mlýnská, Pod Chalupy, Pobřežní.

V roce 1942 byl Koterov spojen s Plzní, avšak vzhledem k převážně zemědělskému charakteru obce byl roku 1964 z Plzně vyčleněn a připojen k okresu Plzeň-jih. Při další reorganizaci (1976) byl ovšem opět s Plzní sloučen jako součást druhého plzeňského obvodu.

Jak již bylo zmíněno, obec byla k Plzni připojena poprvé v roce 1942, a jelikož součástí města zůstala i nějakou dobu po válce, tak její ulice byly přejmenovány či nově pojmenovány v roce 1947. Z této doby pochází např. název Ke Kolešovce (Letkovská), K Závrtku (Pobřežní, dnes Na Břehu), Na Dílcích (Luční) apod. Z roku 1933 dodnes zůstal pouze název ulice Pod Chalupami (tenkrát ovšem jako Pod Chalupy).

Ovšem i po tomto datu v Koterově vznikaly nové komunikace a tím i nové uliční názvy. V sedmdesátých letech to byly například ulice Břidlicová a Čedičová, k nimž roku 1999 přibyla Jílová a Žulová. Roku 1992 pak mělo dojít k přejmenování ulice U Pumpy na ulici Františka Hatiny, ale nakonec byl zachován původní název. Nejnovějším názvem je ulice U Přivaděče z roku 2015.

umo2.plzen.eu