Doubravka

popis

Počátky Doubravky jako vsi spadají do počátku 14. století. První zmínka o Doubravce je z roku 1338, kdy plzeňský měšťan Konrád z Dobřan při zakládání špitálu sv. Máří Magdaleny (v prostoru, kde se dnes říká U Zvonu), odkázal k jeho výživě plat z lesa, kterému se od té doby říká Špitálský les. Vlastní pojmenování je podle typu lesního porostu (doubrava), stejně tak získaly pojmenování i nedaleký Bukovec a Chrást. V Doubravce stála malá tvrz či spíše opevněný dvorec se dvěma selskými usedlostmi. Osídlení se ale v této lokalitě objevovalo již dříve, o čemž svědčí kostel sv. Jiří, který je nejstarší dochovanou stavbou na území dnešní Plzně.

Jeho spojitost se sv. Vojtěchem a založení v roce 992 se dosud nepodařilo stoprocentně prokázat. Pravděpodobnější je jeho vznik až na konci 12. století. První písemná zmínka o něm hovoří až v roce 1361 v souvislosti s ustanovením faráře.
V roce 1509 město Plzeň zakoupilo svobodný dvorec se dvěma pustými selskými hospodářstvími od sester Magdalény, Kateřiny, Doroty a Johanky z Doubravky. Podle Doubravky se také psal Jan Skála z Doubravky (Dubravius, 1486–1553), diplomat a olomoucký biskup, který pocházel z plzeňské erbovní rodiny.

Doubravka stála při důležité cestě na Prahu, a proto zde na počátku 17. století vznikla krčma, byl tu městský ovčín (zmiňovaný 1617) a kovárna, která se prvně připomíná roku 1643. Přesto se osada rozrůstala velmi pomalu. Počátkem 18. století existovala při kostele sv. Jiří poustevna, která byla zrušena za Josefa II., ke kostelu patřila i škola s kantorem.

Osada se začala měnit až na konci 18. století, kdy byla provedena pozemková reforma (tzv. raabizace), a pozemky městských panských dvorů byly rozparcelovány mezi sedláky. Město si podrželo pouze dvůr v Horomyslicích a zmenšený dvůr v Doubravce. Na konci 18. století tak v Doubravce bylo již 35 usedlostí. V Doubravce se rozvíjel i průmysl. Byl zde měděný hamr, lopatárna, stál tu papírenský mlýn. Od roku 1833 pravidelně spojoval Prahu a Plzeň dostavník, který tudy projížděl, od roku 1862 tudy začaly projíždět vlaky.

Na sklonku 19. století se v lopatárně začaly vyrábět i zbraně, existovaly tu dvě tkalcovny, byla tu sklárna a řada dalších provozoven. To vše mělo za následek příliv obyvatelstva. K roku 1880 jich zde žilo 545, ale roku 1910 již 4811. S růstem počtu obyvatel docházelo k výstavbě nových domů a domků, vznikaly nové části a bloky. Důsledkem toho byla potřeba pojmenování zdejších ulic. Konkrétně v květnu 1906 dostalo 14 zdejších ulic jméno po nějakém významném muži české historie. Nacházela se zde tak kupříkladu ulice Komenského, Purkyňova, Čechova, Nerudova atd.

V roce 1909 byla v blízkosti Zábělské ulice postavena kaple sv. Jana Nepomuckého, která však musela v roce1960 ustoupit nové silnici. Na katastru vyrostl počátkem 20. století nový Ústřední hřbitov s kaplí sv. Václava, od 1898 je zde i židovský hřbitov.

Když v roce 1921 vyšel pro Plzeň adresář, tak v něm byla věnována pozornost kromě vlastního města i blízkým obcím. Proto je zde zachyceno 26 názvů doubraveckých ulic, přičemž se mezi čistě mužskou společnost v této době „probojovaly“ i tři ženy – spisovatelky Žofie Podlipská, Božena Němcová a Eliška Krásnohorská. Bohužel toho o nově vzniknuvších uličních jménech příliš mnoho nevíme a některá z nich nejsou dokonce uvedena ani při přejmenovávání doubraveckých ulic v roce 1926.

Jak již bylo uvedeno výše, doubravecké ulice byly pojmenovávány po význačných osobnostech české historie. Právě tento výběr uličního názvosloví způsobil, že se zdejší veřejná prostranství nazývala povětšinou stejně jako ta v Plzni. Proto když došlo k vytvoření Velké Plzně a připojení Doubravky k městu, tak se s tím muselo zdejší zastupitelstvo vyrovnat. Z tohoto důvodu byly v roce 1926 na schůzi plzeňského zastupitelstva schváleny nové názvy doubraveckých ulic. Tehdy bylo v Doubravce pojmenováno nebo přejmenováno 35 veřejných prostranství. Inspirace pro nové názvy byla čerpána z jiných zdrojů a oblastí, než tomu bylo u těch původních. Pouze jediná ulice byla pojmenována na počest význačného československého muže, a to ulice Masarykova, o jejíž historii bylo více napsáno již v minulém roce.

Nově byly zdejší ulice pojmenovávány podle svého směru (Zábělská, Hrádecká či Hřbitovní), místních jmen (Chmelová – kdysi zde stála chmelnice a v době vzniku ulice se tento název ještě používal), archeologických nálezů pohřebišť (Mohylová a Popelnicová), svého charakteru (Radiová – podle antén pro přijímání radiových stanic) a tak podobně.

I tato část města se dále rozrůstala a přibývaly v ní nové a nové ulice a náměstí. Kupříkladu v roce 1929 vznikly nové ulice u Špitálského lesa, a to Jiřinová, Vavřínová a Břečťanová. U poslední zmíněné máme však k roku 1957 poznámku, že již neexistuje, jelikož jsou na jejím místě pouze zahrádky. V témže roce byla pojmenována i ulice Nad Kukačkou, která měla být také v roce 1957 vyjmuta z evidence. Stejný osud měla i ulice vzniknuvší o rok dříve (1928) nazvaná U Špitálského lesa (podle místního názvu – zdejší les patřil špitálu sv. Máří Magdaleny). V roce 1964 při výstavbě doubraveckého sídliště byl podobný název použit pro jinou blízkou ulici – Ke Špitálskému lesu.

Zásadní zlom pro život Doubravky znamenal nálet dne 17. dubna 1945, při němž zahynulo přes 600 lidí a došlo k značným materiálním ztrátám. Tvářnost této původní vsi zcela změnila výstavba sídliště, které se zde začalo budovat od roku 1962.

Nové ulice v této části města vznikají i v současnosti. V roce 2008 tak byla podle bývalé lopatárny pojmenována blízká ulice (Na Lopatárně), roku 2012 byla pojmenována další ulice po rostlině (Rozmarýnová) a nejnovější uliční název pochází z loňského roku, kdy byla pojmenována ulice V Zahrádkách, nacházející se nedaleko ústředního hřbitova.