Bývalé městské opevnění
existence
stavba již neexistuje
zánik
1845–1846 zbourána velká část hradebních zdí na západě a na seve
-
vznik
1322 poprvé připomenuto v listině
-
stavební vývoj
Opevnění města je poprvé připomenuto v listině krále Jana Lucemburského z 22. dubna 1322. Je pravděpodobné, že se jednalo o provizorní opevnění. Zděné hradby však byly pravděpodobně vystaveny později – až ve druhé čtvrtině 14. století.
Celé město bylo obklopeno silnou zdí vybudovanou na skále z pískovce. Hradební opevnění zesilovaly na nejdůležitějších místech ochranné bašty a věže. Kolem města se táhl hluboký příkop, který mohl být napuštěn vodou z Radbuzy. Z jednotlivých bran vedly přes příkop padací mosty.
Součástí opevnění byly od počátku čtyři městské brány – Pražská, Saská (též Malá, Malická, Mlejnská či Plasská), Skvrňanská (též Norimberská, Malesická či Slepá) a Litická (též Jeptišská). Nejmladší Říšská (též Nová) byla vybudována plukovníkem de la Cron v náhradu za zaslepenou bránu Skvrňanskou. Opevnění bylo poškozeno za husitských válek a velkou měrou v době mansfeldské okupace. Ta prokázala jeho zastaralost, a proto v souladu s novými poznatky fortifikace bylo rozhodnuto o rekonstrukci opevnění. V období od 22. ledna 1645 do 30. května 1649 byl velitelem plzeňské posádky císařský plukovník Jean de la Cron (Giovanni de la Corona, počeštěně též Lakron). Jako odborník v pevnostním stavitelství dostal za úkol zmodernizovat plzeňské opevnění, silně poničené mansfeldským obléháním. La Cron patrně nejvíce ovlivnil podobu nového barokního opevnění města. Vedl však pouze opravy vnějších částí opevnění. Město mělo podobným způsobem provádět a financovat renovaci městských zdí, bašt a bran.
Při opravách a výstavbě nových částí hradeb v roce 1649 se realizoval nový opevňovací systém, a proto musely při stavbách bastionů ustoupit všechny chalupy a dvory, které dříve těsně přiléhaly k městským zdem. Mimo jiné byla také v těsné blízkosti dominikánského kláštera vybudována nová městská zbrojnice se sýpkou.
K definitivnímu dobudování barokního opevnění došlo zřejmě až za hejtmana císařského dělostřelectva a inženýra Johanna Christiana Ziznera. Další investice do opevnění města však nenásledovaly a Plzeň během 18. století ztratila význam jako vojenský strategický bod.
V roce 1795 byla zbourána Pražská bašta stojící na pražském předměstí u kamenného mostu přes Radbuzu. Tím byla zahájena postupná likvidace pevnostních objektů, hradebních zdí a příkopů, které bránily dalšími územnímu rozvoji města. Zchátralá Pražská brána byla zbourána na jaře roku 1822.
Litická brána je zmiňována k 31. červenci 1590, kdy byla zapálena bleskem a silně poškozena. K jejím zboření došlo v roce 1804 a její část byla pojata jako ozdobná věž nově stavěné budovy lycea.
V červnu roku 1828 byla zbořena tzv. Slepá (též Skvrňanská brána) na konci Riegrovy ul. Zaslepena byla již před rokem 1650. Říšská brána z roku 1649 byla zbořená roku 1833.
V letech 1845–1846 byla zbourána velká část hradebních zdí na západě a na severním okraji Plzně, kde byly v prostoru západně od Saské brány zřízeny sady. Dne 8. července 1846 pak český místodržitel arcivévoda Štěpán dovolil, aby prostranství, vzniklé po zbourání hradeb na jižním okraji města a zasypáním příkopů neslo název Štěpánské náměstí (dnes Smetanovy a Kopeckého sady). Saská brána byla zbořena v roce 1849 při výstavbě Saského mostu a mýtního domku.
Nadále zůstaly zachovány některé části středověkých hradeb, které ležely v méně exponovaných částech obvodu města a nepředstavovaly výraznější omezení pro jeho rozvoj. Většinou zanikly na přelomu 19. a 20. století.
-
obrazy
-
události
12. 6. 1849
Bourání Malé brány 1833
Bourána Říšská brána 6/1828
Zbourání Slepé brány 1822
Zbourání Pražské brány 1804
Zbourána Litická brána
další události (15)...-
autor
ŠPf
