Areál hřbitova u Kostela sv. Mikuláše
ulice
-
vznik
1849–1850 rozšíření
-
stavební vývoj
Hřbitov středověkého původu určený pro chudinu se stal nejvýznamnějším plzeňským pohřebištěm 19. století, když byly josefínskými reformami zrušeny hřbitovy přímo ve městě. Ústředním motivem nové části obdélníkového půdorysu, o niž byl hřbitov rozšířen, se stala socha Panny Marie. Na rozhraní se starou částí hřbitova (proti nové bráně) byl osazen kříž.
Hřbitov byl na přelomu 19. a 20. století uzavřen (po zprovoznění Centrálního hřbitova v Doubravce) a v závěru 50. let 20. století vznikl z důvodu plánovaného rozšíření Mikulášské třídy záměr hřbitov zlikvidovat a plochu upravit jako moderní park. Přestože se v letech 1966–1969 z popudu památkové péče některé náhrobky alespoň přenesly do starší části hřbitova, byla zničena mnohá cenná díla včetně velkých zděných hrobek (další zanikly při následných útocích vandalů).
Z doby rozšíření hřbitova se zachovala klasicistní vstupní brána a také např. náhrobky Josefa Kajetána Tyla (1858, Antonín Wildt, kopie 2011) a rodiny Hahnenkamovy (1871, Antonín Wildt); jeden z nejmladších náhrobků náleží Emilu Škodovi (1903).
Dnes areál slouží jako veřejný park.-
obrazy
-
prameny, literatura
-
významné osoby
Emil Škoda
má zde hrob Josef Kajetán Tyl
má zde hrob-
autor
DM