Encyklopedie Plzně

Rokycanská 125/173, Ústřední hřbitov

Ústřední hřbitov


  • historický název

    Centrální městský hřbitov

  • ulice

    Rokycanská 125/173


  • stavební vývoj

    Velkoryse založený areál vznikl v letech 1897–1900 (otevřen r. 1902) na území katastru obce Doubravka, která byla k Plzni připojena až v r. 1924. Ústředním objektem hlavní křesťanské části byla kaple sv. Václava a symetricky uspořádané arkády s významnými hroby. Součástí izraelitského oddělení na protější straně Rokycanské třídy byla menší kaple (zbořena r. 1989). Centrální hřbitov, který projektoval architekt Josef Farkač (za účasti Františka Beneše), byl rozšířen již v r. 1907 a poté významně upraven a doplněn v meziválečném období architekty Hanušem Zápalem a Otakarem Gschwindem. Zatímco původní část charakterizuje přísné geometrické členění plochy, doplněné zelení, meziválečná část je koncipována s opačnou logikou – v různorodých plochách zeleně jsou umístěny jednotlivé stavby a náhrobky. V 80. letech 20. století poškodila obě části hřbitova výstavba čtyřproudové silnice v místě Rokycanské třídy a od 90. let areál obklopuje průmyslově-obchodní zóna. Na hřbitově jsou četné secesní náhrobky (například stavitele Eduarda Kroha od Jaroslava Honzíka) a především náhrobky z meziválečného období – purkmistra Václava Petáka a spisovatele Karla Klostermanna (navrhl Hanuš Zápal), malíře Augustina Němejce (navrhl Emil Ondráček) a další (např. zakladatelů firmy Müller & Kapsa, Josefa Skupy atd.). V izraelitském oddělení je pozoruhodný náhrobek rodiny Borgesovy (od Josefa Gočára), Adolfa Riedla (navrhl Leo Meisl), Siegfrieda Glaubera (navrhl Vilém Beer) a továrníka Otty Becka, jednoho z prvních investorů Adolfa Loose v Plzni. Jeho podoba připomíná Loosův náhrobek ve Vídni.

    Kaple sv. Václava
    Objekt je řešen jako tradiční pohřební kaple, jako centrála na osmibokém půdorysu, před níž je v hlavním průčelí představena hranolová věž. Eklektické pojetí vnějšího pláště i interiérů vychází z románské a renesanční architektury. Kaple je ústředním objektem celé kompozice plochy hřbitova – od ní se rozbíhají hlavní cesty tvořící jednotlivé bloky hrobových míst. Před kaplí je vstupní prostor se skupinou Piety a Krista na kříži.


    Krematorium a kolumbárium I.
    Ústředním prostorem budovy půdorysu kříže je síň o výši dvou podlaží, završená kupolí s proskleným vrcholem. V čele prostoru je za velkými dveřmi shora prosvětlená zimní zahrada. Provozní prostory jsou umístěny v suterénu, kde bylo též první kolumbárium. Působivost budovy, představující přerod kubizující architektury v purismus, je založena na kontrastu vysoké hmoty obřadní síně, završené sedlovou střechou, a dalších částí objektu ukončených plochými střechami. Krematorium je umístěno v lesoparku, který byl podle návrhu stejného architekta proměněn v urnový háj. Nerealizovanou součástí původního projektu byl okrasný bazén před hlavním průčelím.


    Kolumbárium II.
    Funkcionalistický objekt na půdorysu U navazuje na starší budovu krematoria a využívá terénního rozdílu. Jde vlastně o prohnutou železobetonovou opěrnou zeď s vnějším a vnitřním ochozem. V těžišti prostoru, do něhož se obrací vnitřní ochoz s kolumbáriem, je náhrobek československého ministra Gustava Habrmana z r. 1934. Dvěma vnějšími ochozy se budova otevírá do vzrostlého lesa, upraveného jako urnový háj.


  • prameny, literatura


  • významné osoby

    Gustav Habrman
    Karel Faustin Klostermann
    Václav Peták
    Josef Skupa
    Hanuš Zápal


  • autor

    DM


Aktualizováno: 28. 07. 2019