Areál Škodových závodů
historický název
Závody Vladimira Iljiče Lenina (ZVIL)
ulice
-
stavební vývoj
Za počátek Škodových závodů v Plzni se považuje přestěhování Waldsteinské strojírny ze Sedlce do Plzně (areál mezi Budilovou a Kovářskou ulicí) v letech 1859–1860.
V r. 1866 se ředitelem strojírny stal Emil Škoda, který o tři roky později podnik koupil a následně rozšířil o další provozy (kotlárnu, slévárnu, ocelárnu a dělovku).
V letech 1898–1909 se výroba postupně přesunula do nového závodu o rozloze 145 ha mezi Tylovu ulici a tratě do Domažlic a Chebu. V období let 1912–1914 se hlavní závod změnil ve zbrojovku, mírová výroba byla přesunuta do nové akciové společnosti Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer, pro niž se budoval areál v Doudlevcích.
V letech 1914–1918 zaznamenal hlavní závod nebývalý rozvoj, který bohužel negativně zasáhl do urbanistické koncepce celé západní části města. Na úkor plánovaných bloků obytných domů vznikly při Korandově ulici výrobní objekty a areál se rozrostl také jižně od železničních tratí o celý tzv. závod Jih. Při Tylově ulici pokračovala (v návaznosti na budovu ředitelství z r. 1907) výstavba provozních a správních objektů.
V r. 1919 získala majoritu v podniku (od r. 1899 Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni) francouzská firma Schneider a po dvou letech došlo k fúzi se Spojenými strojírnami. Závody se postupně přeměnily v mnohaoborový koncern vyrábějící parní a elektrické lokomotivy, automobily, letadla, velké obráběcí a tvářecí stroje, parní turbíny, zařízení pro pivovary, cukrovary, ocelové konstrukce atd. Pro tyto nové výrobní obory byly upraveny budovy postavené za první světové války. Zbrojní výroba nadále představovala asi třetinu produkce (po vzniku ČSR byly Škodovy závody jedinou zbrojovkou na jejím území).
V meziválečném období vzniklo několik větších přístaveb v části Sever (například strojovna Elektrické ústředny I. a přístavba Strojírny I.) a několik novostaveb v části Jih (plynárna Jih, slévárna kovů Jih, karosárna, sklad modelů, modelárna, sklady materiálu a hotových výrobků), v řadě případů za účasti projekční firmy Matěj Blecha.
Po Mnichovské dohodě prodal francouzský vlastník svůj podíl čs. státu, avšak po okupaci byly Škodovy závody začleněny do německého zbrojního koncernu a opět převládala zbrojní výroba. V letech 1940–1945 probíhala v hlavním závodě rozsáhlá stavební činnost (například druhá přístavba Strojírny I., budova I. brány, hasičská stanice, lokomotivka se zkušební kolejí, kovomodelárna). Současně se areál rozšířil západním směrem, na pozemky v katastru Skvrňan (Elektrická ústředna III., pískovna, sklady). V posledních letech druhé světové války závod opakovaně zasáhlo spojenecké bombardování, proto zde vznikl větší počet podzemních krytů a požárních nádrží. Při náletu v dubnu 1945 byl hlavní závod z velké části zničen.
Nedlouho po osvobození byly Škodovy závody přeměněny v národní podnik a výroba se zaměřila na těžký průmysl. V rámci poválečné obnovy v letech 1946–1948 byla v Tylově ulici, mezi budovou I. brány a Strojírnou I., postavena nová budova technických kanceláří (později podnikové ředitelství).
Postupně vznikaly nové haly – v letech 1955–1958 v západní části závodu hala pro těžké strojírenství, v 60. letech hala pro výrobu parních turbín a v 70. letech hala pro výrobu jaderných reaktorů.
Po r. 1989 došlo k privatizaci státního podniku a postupnému prodeji některých objektů různým společnostem. Po r. 2000 byl větší počet objektů, zejména v části Jih, demolován. Dva objekty v jihovýchodním nároží areálu se postupně upravovují pro účely tzv. Techmania Science Center a zpřístupňují veřejnosti.-
prameny, literatura
-
stavby
Most Sever–Jih II.
v areálu Škodových závodů Dělnická osada Karlov
Borská, Na Pomezí
u areálu Škodových závodů Administrativní budova Škoda Transportation
Borská 32/2922
v areálu Škodových závodů Západní ohradní zeď
Korandova
v areálu Škodových závodů Sklad modelů
Tylova 1/57
v areálu Škodových závodů
další stavby (2)...-
autor
DM
