Plzeň

Během ledna a poté znovu v poslední květnové dekádě otřásly českými zeměmi, Plzeň nevyjímaje, rozsáhlé výtržnosti, násilí a protesty proti nedostatečné úrovni zásobováno a proti lichvě. Hladové bouře, v lednu částečně i s nacionálním podtextem, ovšem byly pouhým vrcholem ledovce. Ozývalo se volání mj. po pozemkové reformě či po socializaci klíčového průmyslu, jemuž se Revoluční Národní shromáždění a vláda zdály vycházet vstříc zákonodárnými iniciativami. Současně proběhla v únoru až dubnu měnová reforma. V Plzni se NV v kooperaci s radnicí a okresním hejtmanstvím i nadále pokoušel udržet aprovizační systém. Nepoměr mezi regulovanými (aprovizačními) a volnými cenami však prohluboval jako obecný nedostatek, tak útlum obchodního podnikání. Navíc v lednu hrála svou roli i nezaměstnanost daná omezeným provozem Škodových závodů. Veškerá místní akce - obilná, cukerná, ošacovací, mléčná, masná, zahraniční dodávky atp. - tak ve svých důsledcích vyznívaly jako podpůrné či pomocné. Hlavní demonstrace a nepokoje se v ulicích města odehrály 4., 10., 11. ledna a 23.–24. května. K likvidaci aprovizačního referátu a aprovizační komise přistoupilo města definitivně 26. října 1923. Šířeji koncipovaný státní podnik v rezortu ministerstva výživy lidu (1918–1919), resp. výživy (1919–1920) či pro zásobování lidu (1920–1933) představoval Státní obilní ústav v Praze, jehož pobočka Okresní obilní úřad pro okres plzeňský v Plzni vznikla 6. října.

20. 11. 1918
Omezení výroby ve Škodovce

DM