Její první otištěná báseň, s názvem Matčiny ruce, vyšla v roce 1947 v Pravdě, od té doby přispívala příležitostně do řady novin a časopisů. V roce 1966 jí vyšla prvotina Neklid (pod tehdejším jménem Karla Papežová). Po politických prověrkách se dostala mezi nežádoucí autory a na více než dvacet let ztratila možnost knižně publikovat. V sedmdesátých letech se dostala na seznam nežádoucích autorů a nemohla publikovat. Přesto se úspěšně účastnila soutěží literární tvorby železničářů, kde sklízela ocenění za poezii i prózu v letech 1975–1984 (otiskoval časopis Železničář) nebo Branislavův Beroun (1986). Do oficiální literatury se mohla vrátit až po roce 1989, od té doby jí vyšla řada básnických sbírek a několik próz. Ve spolupráci s výtvarníky byly její básně vydány také v podobě bibliofilií. Svými texty přispěla do řady sborníků a almanachů. Poezie Karly Erbové byla přeložena do němčiny, polštiny, lužické srbštiny, francouzštiny, bulharštiny, esperanta a italštiny.

Básnické sbírky
1966 Neklid
1991 Komu mé kosti
1994 Iokasty Glauké Klytaiméstry
1995 Armor
1996 Mukáň
1996 Náměstí zázraků
1997 Terra cota
2000 Krajina s osamělým jezdcem
2002 Liánový most
2003 Již nikdy nedovolím požáru
2005 Vasquezův jestřáb
2006 Betty
2007 Smírčí kámen
2008 Ulita
2009 Přesto
2010 Krajina s podpisy – Pejzago kun signaturoj
2012 Únava z lidskosti
2013 Kdosi
2014 Mrtvému zimník
2014 Večery s koroptví
2015 Fragmenty Fresky Mýty
2016 Na příkrém břehu světa
2016 Doteky – Les Touches
2018 Tíseň
2018 Vlnolamy aneb Aby tu zůstal na kameni kámen
2019 Žena žena žena
2019 Nedohrané partie
2021 Už jsem tu kdysi s kýmsi šel
2021 Ariadné na Naxu
2022 Appassionata
2022 Pití Sokratovo (výbor z poezie)
2025 Lampářka hudba

Próza
2002 Kalendář plzeňský
2008 Potomci neslavných
2010 Dům tanců a lží
2013 Putování za sokolníkem