Encyklopedie Plzně

Mládež vede Plzeňsko

Mládež vede Plzeňsko


  • 16. 4. 1950 


  • místo

    Plzeňský kraj


  • charakteristika

    Akce Mládež vede Plzeňsko, která proběhla na jaře 1950, byla jednou z četných reakcí na výjimečný podnik politického tajemníka brněnského KV KSČ Otto Šlinga Mládež vede Brno, kdy mladí lidé během jednoho květnového týdne 1949 nahradili po několikatýdenním proškolení vedoucí pracovníky téměř všech brněnských závodů a úřadů. Tyto podniky sledovaly jednak propagandistický cíl – dosažení co nejvyšší organizovanosti mladých lidí v ČSM –, především však šlo o to přimět dospívající generaci líbivou politikou, aby svoji „lepší“ budoucnost spojila s programem KSČ, a zároveň ukázat pracovníkům na vedoucích postech a především úředníkům, že mohou být ze svých stávajících pozic kdykoli odvoláni.

    Akce MVP byla do plánu KV ČSM v Plzni prosazena osobním nátlakem tehdejšího vedoucího tajemníka KV KSČ v Plzni Hanuše Lomského. Ten jako exponent ÚV KSČ, kde také před příchodem do Plzně pracoval, disponoval v inkriminovaném období takovým politickým vlivem, že provedení MVP prosadil i přes jednoznačně odmítavý postoj krajského i Ústředního výboru ČSM a rovněž přes nesouhlas svých soudruhů z nejvyšších krajských orgánů. KV ČSM v Plzni tedy nezbylo než se s daným stavem smířit. Ovšem už během příprav, které začaly v podstatě už počátkem června 1949, se ukázala doslova katastrofální úroveň funkcionářů i zaměstnanců aparátu na všech stupních krajské organizace ČSM, především však na krajské a okresní úrovni. Ti v drtivé většině organizační práci naprosto nezvládali a v mnoha případech byli právě oni – zejména ale funkcionáři OV ČSM – příčinou debaklu, jakým MVP nakonec skončila.

    MVP předcházely dvě menší akce: Mládež vede rozhlas, jež se uskutečnila 15. 6. 1949 ve Škodových závodech v Plzni, a Mládež vede ČZ Rokycany, která proběhla 1.–3. 12. 1949 v obou závodech rokycanské zbrojovky.

    MVP začala oficiálně už v neděli 16. 4. 1950. V celém Plzeňském kraji se jí zúčastnilo celkem 67 závodů a podniků včetně těch největších, jako byly Škodovy závody v Plzni, pivovary Prazdroj a Gambrinus nebo Železárny Bílá Cerkev v Hrádku u Rokycan, dále 220 národních výborů a čtyři okresní velitelství SNB. Vedle toho mládež „vedla“ plzeňský rozhlas a redakce některých novin a obsadila rovněž místa průvodčích v plzeňské městské hromadné dopravě.

    Stejně jako jiné propagandistické podniky a nejrůznější „socialistické soutěže“ probíhala MVP částečně jen na papíře. Byly sice uzavřeny stovky „socialistických smluv“, ovšem na neplnění závazků z MVP později upozorňovaly jak průmyslové podniky, tak místní národní výbory.

    Za jeden z klíčových úseků MVP byla považována „lidospráva“. Zde mocenské orgány zneužili mládež hned v několika případech – k potírání údajného opilství, nátlaku na soukromě hospodařící rolníky a přerozdělení bytového fondu. Zprávy o zákrocích proti režimu nepohodlným osobám pocházejí z celé řady míst Plzeňského kraje, a je proto velmi pravděpodobné, že nevyplývaly z místní situace, ale byly řízeny krajskými orgány.

    Ačkoliv byla MVP alespoň v prvním období po svém skončení hodnocena v oficiálních prohlášeních celkově kladně, v užších funkcionářských kruzích se už tehdy otevřeně hovořilo o jednoznačném neúspěchu. Důsledky nezvládnutí MVP stejně jako náboru do ČSM, který byl s touto akcí úzce spojen a v němž Plzeňský kraj skončil v celostátní soutěži až na posledním místě, na sebe nenechaly dlouho čekat a soustavně kritizovaný KV ČSM byl o necelý měsíc později, během krajské konference ČSM 13. a 14. 5. 1950 v Plzni, obměněn.

    Podstatně hůř však skončil samotný iniciátor akce MVP H. Lomský. Jeho dosavadní postavení v kraji se změnilo už počátkem října 1950, kdy byl zatčen brněnský vedoucí tajemník KV KSČ O. Šling, s nímž Lomského spojovala nejen politická minulost, ale i osobní styky. H. Lomský nicméně ve funkci setrval až do 3. 2. 1951, kdy podal rezignaci. O čtyři dny později, 7. února, byl Lomský zatčen a 28. 1. 1954 v procesu s M. Švermovou a spol. odsouzen Nejvyšším soudem za trestný čin velezrady k patnáctiletému odnětí svobody.


  • autor

    as


Aktualizováno: 17. 04. 2020