Dům bývalého arciděkanství, nyní biskupství
ulice
náměstí Republiky 35/234
-
majitelé
( 1322 - nyní) Církev římsko-katolická-
vznik
1344
-
stavební vývoj
Budova plzeňské fary, která slouží nyní jako sídlo plzeňského biskupství vznikla v první polovině 14. století. Dochovala se kupní smlouva z 20. února 1344 mezi Řádem německých rytířů, zastoupeným řádovým knězem a plzeňským farářem Reichlinem, a vlastníkem domu Dominikem z Budějovic, jejímž účelem bylo získání bydlení pro faráře a další řádové bratry. Dům fary viditelně přesahuje původní středověkou parcelaci domů v této části náměstí. Vlevo od fary se totiž nacházel úzký dům a pokud sečteme šířky parcel obou budov, vyjde nám přesně zábor dvou parcel v této části náměstí běžných. Tato změna mohla být zapříčiněna buď požárem a následnou přestavbou nebo koupí poloviny sousedního domu.
V roce 1710 prošla budova radikální přestavbou provedenou plzeňským architektem Jakubem Augustonem na objednávku arciděkana Jindřicha Viléma Pecháčka. Dominantou domu je dvouštítové průčelí s vysokým pilastrovým řádem. V bosovaném průčelí přízemí je vstup do budovy portálem, který vrcholí znakovou kartuší a akantovou ozdobou a mitrou. Za vstupem se nachází hala, která je zmenšena o prostor dnešní vrátnice. Z haly je možné vstoupit do sklepení, které mají středověký původ a nacházejí se pod jižním a severním traktem budovy. Vstupy do jednotlivých prostorů jsou opatřeny gotickými portály. Pod budovou se nalézají i dvě historické studny. Na halu navazuje dvůr, v jehož severním křídle v přízemí se nacházel chlév a kočárovna. V přízemí se dále nachází kaple blahoslaveného Hroznaty, patrona plzeňské diecéze. Kaple je osazena vitráží s postavou patrona podle návrhu Vladimíra Havlice. Přístup do prvního patra je pomocí širokého schodiště, jež vede do prostorné haly, ozdobené barokním křížem a obrazy světců svatého Cyrila a Metoděje. Z haly je vstup do tří sálů v předním traktu budovy s výhledem na náměstí Republiky. Největší, prostřední sál plnil funkci hlavního sálu, z kterého je možné vstoupit do dvou postranních salonků, jež sloužily jako kancelář arciděkana a soukromý pokoj (ložnice). Dnes se funkce částečně pozměnila, hlavní sál slouží jako konferenční místnost biskupa, levý salone jako sekretariát a v pravém (z pohledu z náměstí) je kancelář biskupa. Stropy jsou zdobeny fabiony z doby přestavby Jakuba Augustona. Dominantou je malba na téma Ježíše, který se zjevuje učedníkům v Emauzích. V rozích se nacházejí obrazy s postavami čtyř evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V bočních saloncích jsou malby s námětem Plzeňské madony a svatého Bartoloměje, patrona farnosti. Strop je členěn akantovými a květinovými motivy. V konferenčním sále se nacházejí také dva podobiznové medailony, jež jsou umístěny na kratší ose místnosti nad středním oknem a nad vstupními dveřmi. U okna se jedná o portrét císaře Karla VI., nade dveřmi jde o papeže Klementa XI. V průběhu 18. a 19. století proběhly dvě fáze barokních úprav. Hlavní budova byla rozšířena krátkými dvoupatrovými křídly směrem k západu a uvnitř byla přehrazena vstupní hala a upraveno schodiště. Sály byly dále upraveny v období klasicismu, na což upozorňují kachlová kamna z tohoto období. V téže době bylo nově zřízeno i severní dvorní křídlo, pravděpodobně pouze v přízemí. Další drobné úpravy byly realizovány koncem 19. století, kdy bylo severní křídlo nastaveno o jedno patro. Poslední zásadní úpravy se uskutečnily v letech 1995–1999. V roce 1997 se dům změnil na sídlo biskupství a farní úřad a bity duchovních byly přestěhovány do františkánského kláštera. Proběhla postupná modernizace hygienického a technického vybavení, dvorní křídlo bylo navýšeno o druhé patro a podkroví a byly rehabilitovány jednotné prostory v přízemí severního křídla, bývalých stájí a kočároven pro přednáškový sál.-
prameny, literatura
-
významné osoby
Jakub Auguston mladší
architekt Vladimír Havlic
autor návrhu vitráže-
události
století 18. stol.
Stavba arciděkanství v Plzni-
autor
Metlička
